Ráda bych v následujících pár řádcích popsala alespoň to málo, co jsem zatím stihla vypozorovat jakožto matka šestileté dcery o dánském školství.
Školní den v Dánsku začíná tak jako u nás v osm hodin. Dánský školák se ovšem do školy dopraví na kole. To už je sám o sobě pěkný začátek dne, zatímco český školák narazí pravděpodobně na první problém, a to, že nebude mít kam kolo před školou zaparkovat a navíc riskuje při cestě do školy, že ho srazí nějaký výtečný řidič autem. Ale to zase narážím na jinou kapitolu, na to, že hustota cyklostezek v České republice, především v hlavním městě, je kritická.
Další zásadní rozdíl tkví v tom, že dánské dítě tráví každou přestávku tím, že pobíhá za jakéhokoliv počasí venku před školou, hraje fotbal, může lézt na stromy a dovádět na lanovce na dětském hřišti. Tím pádem se chtě nechtě příjemně odreaguje a osvěží, aby se pokud možno zase mohlo ponořit do výuky.
Vlastně jsem netušila, že právě skrze školu budeme na rozdíl od České republiky konfrontováni s uprchlickou situací v Evropě. S vidinou toho, že v Dánsku pobudeme přibližně dva roky, možná déle, jsme museli uvažovat o tom, že naše šestiletá Jindřiška bude chodit do školy. Vzhledem k tomu, že mezinárodní školu by naše peněženka nezaplatila a cíl - najít s v Dánsku případně nějakou dánskou kamarádku by se stejně příliš nesplnil, vyhrála škola dánská. (Kromě toho je od září 2016 zapsána do české školy a bude mít individuální plán.)
Od konce ledna tedy dcera navštěvuje v podstatě nultý ročník, odklad, který měla v české republice, zde takřka neexistuje. Jedná se o jakousi jazykovou přípravku, kde může dítě strávit až dva roky tím, že se učí dánsky spolu s dalšími emigranty, kteří odešli do Dánska z rozmanitých důvodů - práce, útěk před válkou. Zároveň studují běžné školní kurikulum odpovídající jejich věku - počty, čtení, psaní atd. Když usoudí učitelé, že je dítě zdárně jazykově připravené, šoupnou ho během školního roku již do zcela plně dánské třídy na jeho věkové úrovni.
Od konce ledna tedy dcera navštěvuje v podstatě nultý ročník, odklad, který měla v české republice, zde takřka neexistuje. Jedná se o jakousi jazykovou přípravku, kde může dítě strávit až dva roky tím, že se učí dánsky spolu s dalšími emigranty, kteří odešli do Dánska z rozmanitých důvodů - práce, útěk před válkou. Zároveň studují běžné školní kurikulum odpovídající jejich věku - počty, čtení, psaní atd. Když usoudí učitelé, že je dítě zdárně jazykově připravené, šoupnou ho během školního roku již do zcela plně dánské třídy na jeho věkové úrovni.
Třída Jindřišky má asi 13 dětí, jedná se opravdu o multikulturní směsici - najdeme tam Ukrajinku, Číňanku, zbytek většinou Syřani či děti z dalších povětšinou muslimských zemí, to vše okolo věku 6, 7. Většina dětí vypadají mile, sympaticky. Jen jedna lehce dominantní malá a drzá holčička měla tendence pár dětí včetně naší holčičky napadat fyzicky, tak jsme to řešili nekompromisně s učiteli, ti následně s jejími rodiči a situace se zatím zklidnila. Když jdu vyzvednout Jindru ze školy, dám se většinou s některým z rodičů do řeči, nedávno jsem mluvila s tatínkem jedné holčiny, - Syřan, velice kultivovaný, který uprchl před válkou v roce 2011 přes Turecko a moře do Itálie.
Během týdne se ve třídě vystřídá přibližně 5 - 6 učitelů či praktikantů. Učitelé se zde dělí na tzv. pedagogy - ti jsou zodpovědní za atmosféru ve třídě a vztahy a učitele, ti zase za odbornou přípravu. Vyučující se oslovují křestním jménem, hodnocení probíhá do úrovně druhého stupně pouze ústně. Něco jako pololetní vysvědčení tu neexistuje.
Měla jsem po domluvě tu čest strávit s dětmi jednu vyučovací hodinu, netuším, zda by mi něco takového dovolili i v české škole - nabízí se vlastně otázka, proč to, že rodič zůstane alespoň na hodinu ve škole, kde se jeho dítě vzdělává, není samozřejmostí?
Ve škole se mluví samozřejmě od rána do večera jen dánsky - ráno mají vždy takovou "rituální" hodinu, kdy si řeknou, jak se mají, jaký je dnes den, počasí, počítají, kolik a kdo je ve třídě, takže tam se dají z kontextu vydedukovat některá slovíčka, hodně malují a učí se o zvířatech, přepisují o nich texty (to mi připadalo takové lehce stupidní, ale je to otázka drilu) a mají minimálně dvakrát týdně sport v tělocvičně. Dále matika, hlasité čtení atd.
Takže závěrem to shrnu, že samozřejmě přes určité nedostatky, celkově mi připadá dánské školství více uvolněné, učitelé méně zakomplexovaní, více v kontaktu s rodiči, například když vyzvedávám Jindru ze školy, popovídají si se mnou, jaký jsem měla den, proberou se mnou, jak to šlo mé dceři, což v české škole také není každodenní praxe. A třeba když jdete dopoledne kolem školy, všimnete si dětí ošlehaných větrem, kteří vypadají zdravě a otužile a většinou i šťastně.
Měla jsem po domluvě tu čest strávit s dětmi jednu vyučovací hodinu, netuším, zda by mi něco takového dovolili i v české škole - nabízí se vlastně otázka, proč to, že rodič zůstane alespoň na hodinu ve škole, kde se jeho dítě vzdělává, není samozřejmostí?
Ve škole se mluví samozřejmě od rána do večera jen dánsky - ráno mají vždy takovou "rituální" hodinu, kdy si řeknou, jak se mají, jaký je dnes den, počasí, počítají, kolik a kdo je ve třídě, takže tam se dají z kontextu vydedukovat některá slovíčka, hodně malují a učí se o zvířatech, přepisují o nich texty (to mi připadalo takové lehce stupidní, ale je to otázka drilu) a mají minimálně dvakrát týdně sport v tělocvičně. Dále matika, hlasité čtení atd.
Takže závěrem to shrnu, že samozřejmě přes určité nedostatky, celkově mi připadá dánské školství více uvolněné, učitelé méně zakomplexovaní, více v kontaktu s rodiči, například když vyzvedávám Jindru ze školy, popovídají si se mnou, jaký jsem měla den, proberou se mnou, jak to šlo mé dceři, což v české škole také není každodenní praxe. A třeba když jdete dopoledne kolem školy, všimnete si dětí ošlehaných větrem, kteří vypadají zdravě a otužile a většinou i šťastně.
Žádné komentáře:
Okomentovat