Dánský exodus

Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že budu rodit a žít v Dánsku, asi bych mu nevěřila. Tušila jsem jen, že pojedu v požehnaném stavu kamsi se svým mužem, který hledal pracovní pozici v zahraničí. Nakonec partner vyhrál konkurz právě do tohoto vikingského království.

Život v Dánsku má řadu výhod. Lidi jsou milí, usměvaví, přející!, nefňukají, na zdraví a na politiku si nestěžují a sportují na každém kroku. Kolo, běh, posilovna, koně, všude. Asi je to zkrátka tím, že tady nevládl Gottwald a další páprdové se svými úžasnými myšlenkami a lidi zde nežili s heslem „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.“ Jak jinak si taky vysvětlit, že ráno nechají desítky lidí u železniční zastávky jen tak opřené kolo a večer ho tam zase najdou zaparkované. Vlaky jezdí včas. Potraviny jsou chutnější, zelenina vydrží v lednici, aniž by se mrkev po dvou dnech změnila v gumovou hadici, děti jsou šťastný, hrající si ve školkách v zablácených kombinézkách, svačící za jakéhokoliv počasí venku. Dánové totiž razí heslo, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Zvyknout si totiž na zimní nevlídno, fujavice, mlhy a déšť je nutnost k přežití a Dánové jsou v tom mistři a za každého počasí sednou na kolo a jedou do práce, byť si zašpiní své polobotky.

Nevýhody jsou třeba zvláštní systém třídění odpadu – spíše netřídění – papír ano, ale jen letáky a noviny. Sklo ano, ale ne od chlastu. Dalším negativem je třeba nutnost zvyknout si na solené máslo. Nesolené totiž seženete jen ve větších obchoďácích a je drahý.

Ženy jsou přirozené, přírodní, nenabarvené, elegantně a jednoduše oblečené, někdy má člověk pocit, že jinými barvami než černou a šedou dánské šatníky prostě nedisponují. Ale jsou to myslím kočky, zvláště když sednou na to elegantní černé retrokolo, které vypadá, jako bych ho někde ukradla babičce z půdy, a vyrazí s vlajícími blonďatými vlasy a malým černým nákupním vozíkem mezi řídítky na nákupy.

Náš byteček se nachází v Brede, což je část Kgs. Lyngby, zkrátka na předměstí Kodaně. Za což jsme rádi, protože po životě v Praze jsme toužili po klidu. Možná ho máme až příliš, protože žijeme v důchodcovské čtvrti, kde se věkový průměr pohybuje kolem šedesáti. Kousek máme skanzen, rybník, lesík a kouzelné dánské domky. No však pokochejte oko.