Tak
jsem si myslela, že už budu po zbytek života jen tloustnout v
kabinetu nějaké zaběhnuté střední školy a občasně se
vzdělávat v opravdu dobrovolně volených aktivitách. Ovšem díky
blahodárné pracovní nabídce mého muže pro mě příjezdem do
Dánska intelektuální prázdniny skončily, neb bylo načase na
sobě začít makat v oblasti dorozumívání se s domorodci.
Jakožto
učitelka českého jazyka jsem angličtinu pověsila na hřebíček
úderem maturity a vyjma občasného cestování jsem ji neužila.
Nutno říci, že jsem se nutnosti oprášení angličtiny poměrně
bála a styděla jsem se za ni, zvláště když jsem měla hovořit
v přítomnosti mužových spolupracovníků, mladých,
perspektivních doktorandů, kteří anglicky šprechtí dennodenně.
Ale nebylo zbytí. Zpočátku jsem volila gramaticky nenáročné
dotazy v komerčním sektoru typu "kde tady najdu droždí"...
Co mě naprosto udivilo, byla plynulost odpovědí, které se mi
dostávalo od opravdu postarších penzistů (jak jsem již
naznačila, bydlíme v oblasti, kde je vysoká koncentrace důchodců).
Je
to tak, anglicky tady umí líp než já jakákoliv uklízečka,
pídila jsem se, čím to je. Tak kromě toho, že tady nikdo nikdy
nebyl v minulosti nucen studovat ruštinu, mohlo by to třeba být
chybějícím dabingem u filmů v angličtině. Jiným důvodem by
mohlo být, že angličtinu tady mají děti od první třídy
dvakrát týdně.
Další
možností, která se od lidí, kteří se do Dánska přištěhují,
dosti očekává, je naučit se dánštinu. Ti, co mě znají, vědí,
že ráda skáču do nových věcí po hlavě. S dánským jazykem to
pro mě byl ale skok na beton. Už při svatbě, kdy většina lidí
věděla, že mizíme na čas do Dánska, jsme byli vybaveni různými
příručkami, kde jsme mohli prohlédnout tu děsivou propast mezi
psanou a mluvenou podobou tohoto jazyka, a s nimi jsme začali. Navíc
neexistuje doposud česko-dánský slovník, pouze dánsko-český...
A nic není horšího, než řídit se radami google translatoru.
Ještěže už v této době takřka po roce máme doma hlavní
jazykovou koordinátorku Jindřišku.
Jindřiška
začala s dánštinou bojovat ještě v době, kdy neuměla tolik
číst, začínala a učila se hlavně sluchem. Ve škole tedy
získala perfektní výslovnost, narozdíl ode mě. Já jsem jakožto
člověk, který opravdu chce umět alespoň základy jazyka země,
ve které dočasně žije, začala s online aplikací duolingo - kdo
nezná, nechť zkusí. Je tam i zpětná vazba na výslovnost,
poslech, což je vždy dobré. Dost mi pomohli i moji milí sousedé,
kteří se se mnou trpělivě bavili a já zase byla potěšena a
motivována jejich radostí, když jsem se naučila novou větu.
Dobré je taky sledovat nějaký ten dánský film nebo dánské
zprávy (to nedělám), u kterých běží vždy i dánské titulky.
V neposlední řadě setkání s maminami bylo v oblasti slovní
zásoby kojenců nesmírně obohacující. Chodila jsem do knihovny a
hltala dánské minipříběhy typu Chip a Deyl. A abych řekla
pravdu, ve skrytu duše jsem si říkala, že tuto řeč se nikdy
nemůžu naučit.
Hlouběji
gramaticky a sociálně jsem do dánštiny pronikla ve chvíli, kdy
jsem začala navštěvovat kurzy dánštiny, které zdejší
království nabízí po dobu tří let zcela zdarma. Tam jsem
nastoupila od srpna a ocitla jsem se tak společně s kurzisty z
celého světa (Srí Lanka, Irán, Singapur, Řecko, Mexiko, Írán...)
na jedné vratké lodi, která proplouvá krajinou dánských zcela
nových vokálů, pro které snad česká pusa ani stvořena nebyla.
Opravdu tam někdy vypadáme jako chrochtající, divně hekající
lidé snažící se právě o výslovnost samohlásek å, æ, ø.
Padaly i návrhy, zda bychom nemohli na lekci propašovat lahvinku
nějakého alkoholu, že bychom ta ústa měli potom lépe uvolněná
a připravená, ale návrh neprošel. Každopádně srandy si tam
dvakrát týdně dvě a půl hodiny užijeme.
Co
je zvláštní, v dánštině se moc neděkuje a neomlouvá. Slovo
"undskyld" – "promiň" se říká, když už
sakra něco provedete. Na to si tady člověk tady musel zvyknout a
upřímně ani zatím moc nezvyknul.
Ale abych Dánštinu jen nehaněla, má i některé výhody – třeba
jeden tvar slovesa pro všechny osoby. Jeg er, du er...( Já jsem, ty
jsi...). Pak mají děsně mnoho krátkých slov. Jeg går ud nu. Já
jdu teď ven. Nejjednodušší slovo je asi "tak", což
znamená "děkuji". Zajímavé je taky slyšet, jak se
Dánové jakožto milenci oslovují "min skat" (vyslovovat
"min sket") tedy "můj miláčku", Čechovi
okamžitě naskočí poněkud jiná asociace, když zaslechne slovo
znějící podobně jako "sketa" , navíc S.K.A.T. je též
zkratka pro dánský státní daňový úřad. Slova "mor"
a "mord" se vyslovují hodně podobně a jedno znamená
matka, druhé vražda...:-) No abych to uzavřela, po roce života
tady pořád z toho dánského proudu rozumím každé tak páté
slovo a některé otřepané fráze celé, ale s rodiči
Jindřiščiných spolužáků jsem schopna si v šatně vyměnit pár
vět a to je prostě super pocit, který za tu námahu stál a já
mám respekt z toho, jak si ta lidská mysl a vědomí dokáže
poradit s kdečím, před co je život postaví.
Asi
všichni tušíte, co je celiakie či bezlepková dieta. Při častých
bolestech břicha po jídle by se člověk měl zamyslet, zda mu
náhodou ve střevech nedělá neplechu lepek obsažený v
obilovinách. Protože
měla Jindřiška časté bolesti břicha a po otci možnou dědičnost
tzv. celiakie,
rozhodli jsme se zde v Dánsku pro
vyšetření, nejprve na krev - tam byly výsledky na hranici - a
posléze jsme byli pozváni taky na gastroskopii, která se zde
provádí u dětí v narkóze. 
Jindřiška dostala podrobný výklad, jak probíhá uvedení
do narkózy. Tady
v Dánsku k tomu mají i
speciální knížečku s fotografiemi s názvem "Laura skal bedøves", ve které krok za krokem
popisují, co se s ní bude dít. 
